Rosela -papoušek do nepohody
Rosely ptáky do nepohody skutečně jsou. Mnoho chovatelů je totiž i v našich pro exoty poměrně nepříznivých klimatických podmínkách drží celoročně venku. Přečkávají vichřice, sněhové vánice, krutý mráz, ale i letní vedra, sucha a přívalové deště. Stačí jim ze tří stran chráněný kout, kde se schoulí a pospávají, aby při oteplení nebo se západem spalujícího slunce ožily, začaly poletovat, prozpěvovat, pobíhat po bidlech, sbírat ze země zrníčka potravy, uždibovat zelené výhonky, koupat se v miskách s vodou. Spokojí se s málem a chovatelům se odvděčí tím nejkrásnějším způsobem. S příchodem prvních teplích jarních dnů zmizí páry v budkách, samičky snesou vejce a po pár týdnech se ve voliérách prohání početná rodinka starostlivých rodičů a nezbedných potomků. Ani v kleci jako domácí mazlíčci se rosely neztratí. Jsou to krasavice, snadno se ochočí, milují své majitele, které provázejí na každém kroku. Přitom nemají tak silné zobáky jako většina jiných druhů papoušků, takže škody napáchané na nábytku nejsou tak nápadné. Doma chované rosely se vyjímečně dokonce mohou naučit opakovat slova nebo i celé věty, i když nikdy nebudou dosahovat takových výsledků jako žakové, arové či amazoňané.
Ve voliérách jsou jedničkou
Rosely lze držet ve větších (100 až 150 cm dlouhých) klecích a někdy se v nich i rozmnoží. Jejich krása vynikne jen v dostatečně velkých voliérách. Teprve tady mohou létat a plně se předvádět. Během 20ti let se objevily doslova desítky nejrůznějších mutací, nejprve u rosel pestrých a s malým zpožděním u penantů i rosel žlutohlavých. Šlechtitelská práce není zdaleka na konci, třeba u penantů každý rok přicházejí novinky, a právě tenhle rozmach vrátil k chovu rosel mnoho předních světových i našich chovatelů.
Místo Buše voliéra
tuhle kapitolu dokončím příště děkuji za pochopení :)
